Vždycky mě přitahovaly takové věci, které třeba například normální dítě ani nepřitahovaly. Mnoho dětí si právě v dětství hrálo s hračkami. Já vím, že hračky také nás učí k tomu, jak se třeba k něčemu zachovat a podobně. Jako třeba i zvířata. Já jako malá holka jsem také měla křečka a zakrslého králíka. Je to hlavně kvůli tomu, že jsem neměla žádné sourozence a rodiče mi řekli, že mi alespoň takhle vynahradí sourozence. Byla jsem ráda. Jenomže křeček a králík mě bavil asi do mých osmi nebo devíti let. Potom jsem měla raději jiné věci, technické a elektronické věci.
Věřte mi nebo ne, ale třeba mě také uchvacovaly pračky anebo ledničky. Jednoduše mě tohle bavilo, bílá technika. Vždycky jsem se rodičů ptala, jak tohle funguje a proč to takhle funguje, proč nemáme takovou ledničku, nebo takovou a jinou pračku a tak dále a tak dále. Zjednodušeně tohle zajímalo, nevím proč, ale už jsem byla takové dítě. Zajímalo mě to a potom, když jsem byla ve třetí třídě, tak mi rodiče řekli, že jestli chci, tak se u nás tady ve městě objevil jeden technický kroužek. Samozřejmě, že jsem byla opravdu nadšená. Skákala jsem radostí, opravdu jsem tohle chtěla.
Rodiče řekli, že se tam vyučuje nejenom technika, ale také elektronika a mechatronika. Samozřejmě, že to nebylo nic vzdělávacího, ale bylo to zaměřené na to, že tohle někoho baví a že někdo se chce vzdělávat v elektronice. Jenom jako koníček, že tam třeba budeme stavět roboty a podobně. Byla jsem opravdu v sedmém nebi. Myslela jsem si, že takovýto kroužek, takový zájmový kroužek vůbec neexistuje a že nikdy nebudu mít možnost poznat něco takového. Chodila jsem tam asi osm let. Než jsem se přestěhovala na střední školu do jiného města, ale i tak na toho moc ráda vzpomínám a řekla jsem si, že bych také mohla mít nějaký kroužek pro děti, kde bych dělala v zájmovém kroužku elektroniku.