Mohlo by se zdát, že je chudý podnikatel něčím neexistujícím, něčím jako ona známá fata morgána. Kdekdo by se mohl domnívat, že někdo takový skutečně nemůže existovat, a to proto, že musí mít soukromí podnikatelé peněz přece vždycky dost. Vždyť to oni si řídí svoji práci, to oni si určují, jaké budou ceny toho, co nabízejí a kolik ze svých příjmů na co vynaloží. A tak by se mohlo zdát, že si podnikatelé vždycky řeknou o takovou platbu za svou nabídku, která se jim vyplatí, a tím pádem musí mít peněz dost.
Jenže ono je to přece jenom poněkud jiné. Podnikatelé si sice mohou sami stanovovat své ceny, jenže je otázkou, zda také najdou někoho, kdo jim bude za to nabízené ochoten takovou sumu zaplatit. A když někoho takového nenajdou, může se stát, že jim to nabízené zůstane na skladě a po penězích nebude ani vidu, ani slechu. A pak takový podnikatel může ve snaze zbavit se takových skladových zásob zlevňovat a zlevňovat, až se to stane nerentabilním. A že si může brát podobný soukromník ze své kasy tolik, kolik chce? Může, ale pochopitelně jenom tehdy, když jeho kasa nezeje prázdnotou.
A když si tedy někdy nevydělá podnikatel dost, není to vlastně nijak neobvyklá situace. V podobných problémech se ocitá nejedou kdekdo z privátní sféry. A když má potom i takový neúspěšný podnikatel nějak vyžít, potřebuje půjčku. Protože díky té může mít peníze i tehdy, když ty své zrovna nemá. A když je tu řeč o půjčkách, je jasné, že tyto nejsou všechny stejné. A čím hůř na tom takový soukromník je, tím spíše mu pomůže (už jenom) hypotéka po insolvenci. Protože u té nemusí žadatelé prokazovat ani enormní příjmy, ani nemusí mít čisté registry dlužníků, jak je to běžné u bankovních půjček
U nebankovní hypotéky se dá za půjčené peníze do zástavy žadatelova nemovitost, a problémy jsou ty tam. A to i tehdy, když onen podnikatel potřebuje fůru peněz na hodně dlouhou dobu.